Home Můj životopis

Můj životopis

Můj životopis

Jméno: Radek John

Narozen: 6. prosince 1954 v Praze

Povolání: Spisovatel, scénárista, publicista

Region: Praha

Politická příslušnost: Předseda strany Věci veřejné

Kdo je Radek John

Matka byla redaktorkou nakladatelství  Odeon, otec profesorem Karlovy univerzity a šéfem univerzitního ústavu mikrobiologie a imunologie. Po maturitě na gymnáziu v Praze vystudoval John  Filmovou akademii múzických umění – obor scenáristika a dramaturgie hraných filmů.

Za své knihy i scénáře získal řadu ocenění, desetkrát byl českými diváky v anketě televizní popularity zvolen nejoblíbenější osobností televizní publicistiky v České republice. Jednou dokonce nejpopulárnější osobností české televizní obrazovky.

Začátky

Podílel se zatím na scénářích devíti celovečerních filmů. První z nich: Jen si tak trochu písknout začal režisér Karel Smyczek natáčet ještě v době Johnových studií na FAMU, během kterých také napsal svou první publikovanou knihu Džínový svět vydanou nakladatelstvím Československý spisovatel.

V rychlém sledu se pak s Ivo Pelantem podílel i na dalších Smyczkových filmech: Jako zajíci a Sněženky a machři, ale ani to mu neumožnilo uživit se ve svobodném povolání. Nabídky na místa dramaturga a scenáristy ve Filmovém studiu Barrandov i v České televizi odmítl, protože byly spojené s povinným členstvím v komunistické straně Československa. Záchranou pro něj bylo místo redaktora kulturní rubriky časopisu Mladý svět, ve kterém tlak na to, aby se stal členem KSČ nebyl tak silný. Pro režiséra Víta Olmera pak napsal scénář filmu Bony a klid a pro Karla Smyczka film Proč? Téma fotbalových vandalů rezonovalo v Evropě i Asii, filmu se dostalo té pocty, že byl vybrán jako jeden z mála českých filmů do přehlídky filmů na festival v Cannes.

Narkomani, Amerika a Memento

To už se Johnovi podařilo přejít do redakce reportérů Mladého světa a upozornit na sebe reportážemi o vekslácích, narkomanech, prostitutkách, o nemoci AIDS v České republice, prvním nakaženém a jeho osudu. Zejména reportáž o narkomanech zaznamenaly a citovaly všechny světové agentury. Následovaly rozhovory s autorem pro francouzské, italské, německé a americké listy. Tyto rozhovory se staly důvodem  proč byl začátkem roku 1989 John osloven americkou institucí jménem Světový tiskový institut sídlící v Minnesotě, aby se zúčastnil konkurzu na stáž v USA.

V průběhu konkurzu, ve kterém o stipendium bojovalo více než sto novinářů z řady zemí světa, Američany ohromilo zejména to, že Johnova kniha Memento, příběh z drogového podsvětí byla v České republice postupně vydána nákladem milion kusů a přesto byla zcela vyprodána. Vítězství v konkurzu znamenalo pro Johna pozvání na půlroční stáž do USA plně hrazenou americkou stranou.

Slábnoucí socialistický  režim už v posledním roce své agónie v případě oficiálního pozvání ze západní země neměl sílu bránit podobným výjezdům.  Před listopadem 1989 stačil Radek John ještě napsat film Ta naše písnička česká II o praktikách šéfa Pragokoncertu při zotročování a lámání charakteru českých umělců.

Po listopadu 1989

Po listopadu 1989  vydal o své dobrodružné cestě téměř polovinou států USA knihu  Jak jsem viděl Ameriku. Šlo o první svobodný necenzurovaný dokument o USA v Československu psaný ve svobodné zemi od ledna 1990. John pokračoval i v práci reportéra Mladého světa, a vydávání dalších knih, podílel se na řadě filmových dokumentů i pořadů a inscenací pro Českou televizi. Napsal také scénář filmu Tankový prapor – prvního soukromého filmu v České republice.

V nedávné době napsal scénáře pro filmy Prachy dělaj člověka a Sněženky a machři po pětadvaceti letech.

Jak to bylo na Nově

V roce 1993 spoluzaložil pořad Na vlastní oči televize Nova, první tři roky byl jeho reportérem a moderátorem, poté se stal šéfredaktorem publicistiky TV Nova.

Když redakce publicistiky ztratila v září roku 2007 svoji nezávislost a byla přiřazena pod redakci zpravodajství, byl sesazen na pozici šéfa projektu pořadu Na vlastní oči a poslední rok na pozici reportéra a moderátora pořadu. Od září roku 2007 se intenzivně připravoval na svůj odchod z televize Nova, který uskutečnil v roce 2009 jako osmý z devíti klíčových spolupracovníků pořadu Na vlastní oči, kteří odešli mezi zářím 2007 a červnem 2009.

Začal se věnovat pracovním  projektům připravovaným v předchozích dvou letech: Natáčel pro Unicef ve Rwandě reportáž o dětských bezdomovcích, píše pro magazín Koktejl, kterému také na začátku devadesátých let pomáhal na svět, reportáže z exotických zemí. Pro časopis Vínorevue píše články o nejpozoruhodnějších světových vinařstvích, vinařských oblastech a vínech. Jeho poslední novinářská cesta za vínem vedla do Toskánska. Bylo to ovšem měsíc předtím než zde politici velkých českých parlamentních stran spolu s lobbisty začali trávit svou dovolenou. V době toskánské aféry českých politiků natáčel John v Karibiku sérii dokumentů o Britských panenských ostrovech a o světově unikátní akci s názvem Vinemakers dinners, kterou tu pořádají.

Proč  právě Věci veřejné

Poté co se rozhodl odejít z televize Nova, začal si užívat svobody, kterou žádný novinář, který je ve své profesi nucen být z principu nadstranický, nemá. Mohl se svobodně vyjadřovat k politickému dění v této zemi a publikovat své názory na parlamentní strany, které zavedly českou politiku do slepé uličky. Dospěl k názoru, že jediná cesta k ozdravení české politiky je pomoci prosadit do parlamentu novou stranu, další generaci politiků, která není svázána se všemi privatizačními a tunelářskými aférami posledních dvaceti let. Jen ta může postupně začít připravovat půdu pro odstranění politických dinosaurů, ke kterému se občané České republiky dosud nerozhoupali jako jediní z postkomunistických zemí. Jeho cesta pak logicky vedla k podpoře strany Věci veřejné, jejíž program přímé demokracie, nejrozumnější alternativy k politice českých parlamentních stran, považoval za nejpřínosnější. Na výzvu příznivců této strany aby dokázal, že svou podporu Věcí veřejných myslí opravdu vážně, reagoval vstupem do strany, a když byl vyzván, aby v přímé volbě – první v této zemi – kandidoval na předsedu strany Věci veřejné jako další důkaz, že jeho podpora Věcí veřejných není jen rozmarem, vstoupil do volebního souboje o tuto funkci.

Logicky pak přijal i nabídku kandidovat do poslanecké sněmovny, pokusit se podílet na změně  české politické kultury.

Jak se mohou lidé  s Radkem Johnem spojit

Setkávám se s lidmi po celé republice každý den. Každý den s nimi mluvím o tom, co by si v politice přáli změnit. Kdykoliv mi mohou také napsat na r.john@veciverejne.cz.